Zjednodušeně a laicky řečeno jedná se o terapii (léčbu) vůní. Aromaterapie využívá k ovlivňování našeho fyzického, emočního a psychického stavu čisté, 100% přírodní éterické oleje (někdy se jim také říká esenciální oleje; dále budu používat zkratku EO), které se získávají z rostlin. Éterické oleje jsou vonné, vysoce těkavé látky - při kontaktu se vzduchem se vypařují. Mají různou hustotu (od velmi řídké až po hustou, medovou konzistenci) a rozdílné barvy (některé jsou bezbarvé, jiné žluté, hnědé, modré, zelené).

To, co ovlivňuje náš stav, jsou jednotlivé látky, z nichž se EO skládá. Z chemického hlediska jsou tvořeny monoterpeny, monoterpenoly, fenoly, estery, ketony, aldehydy, oxidy a dalšími složkami, které mají různé působení: antiseptické, protizánětlivé, protivirové, imunostimulační, antibakteriální, protikřečové, uklidňující atp. Podle toho, které skupiny převažují, takové účinky EO vykazuje. EO působí na fyzické, psychické i emoční úrovni. Každý EO se dá použít na několik potíží zároveň, neboť obvykle obsahuje více složek, které mají tak vysoké zastoupení, že jsou terapeuticky využitelné.

Jak EO působí, nebylo ještě zcela jednoznačně prokázáno. Kanadská lékařka-aromaterapeutka Vivian Lunny ve své knize Vůně života píše: „EO ovlivňují hypotalamus a neurohormonální sféru. Předpokládá se, že působí různými způsoby, a to na základě chemických reakcí mozku, jež způsobují jednotlivé složky EO. Kromě toho musíme brát v úvahu jejich energetický vzorec, elektromagnetický účinek a speciální chemické látky mozku, jež každý jedinec uvolňuje na základě svých specifických psychologických reakcí.“

Aromaterapie ovšem není jen o chemickém složení EO a jejich účincích na fyzické tělo nebo psychiku, což ale určitě uspokojí vědecké typy – poznání, že je se o co opřít. EO navíc působí holistně. Nezáleží jen na jednotlivých složkách, ale i jejich vzájemné působení (synergie) hraje velmi významnou roli v terapeutickém účinku, jak v rámci jednoho oleje, tak při míchání směsí několika EO. Při aplikaci oleje nebo směsi si naše tělo většinou správně vybere, kde jej „použije“, a to jak na fyzické, tak na psychické rovině.

Nutno říci, že existují skvělí aromaterapeuti, kteří o chemickém složení olejů téměř nic nevědí, a přesto dokážou vybrat na potíže svého klienta ten správný olej, nebo namíchat tu správnou směs. Ti, kteří takovou intuici a vhled do působení EO nemají, si ale mohou pomoci nahlédnutím do chytrých knih, které účinky EO popisují na základě jejich chemického složení (obvykle se ukáže, že tradiční použití postavené na empirickém poznání odpovídá i moderním výzkumům).

Je zřejmé, že aromaterapii můžeme pojímat vědecky nebo energeticky nebo pocitově, ale v každém případě je dobré si nastudovat jednoduché zásady, jak EO bezpečně používat. A pak už nic nebrání v tom užívat si všech těch vůní.

Podrobné informace k praktickému používání éterických olejů najdete v knize britské aromaterapeutky Valerie Worwood Voňavá lékárna. Pokud Vás zajímá, jak EO působí na psychiku a jak si správně namíchat synergickou směs na dobrou náladu, podívejte se na knihu ruského lékaře Igora V. Sakova Vůně pro duši.

Většina EO se získává parní nebo suchou destilací z různých částí siličnatých rostlin: kořenů, listů, kůry, pryskyřice, stonků, květů, atp. Z citrusů se EO získávají lisováním kůry – ideálně za studena. K nejšetrnějším postupům patří pomalá destilace při nízkém tlaku.

Při destilaci vzniká jako vedlejší produkt hydrolát – květová voda, která obsahuje bioaktivní látky celé rostliny (EO obsahuje jen určitou část) a v aromaterapii se také využívá.

K získání vzácnějších olejů se používá tzv. enfleurage, což je starý (a drahý) způsob získávání olejů, např. z jasmínu. Při tomto postupu se na vrstvu rostlinného nebo zvířecího tuku rozprostřeného na látce ve speciálních rámech rozloží květy. Obvykle se pokládá na sebe několik vrstev tuku a květů. Nechají se po určitou dobu na sluníčku, aby esence nasákla do tuku. Květy se vyměňují tak dlouho, dokud není tuk esencí zcela nasycen. Esence se z tuku extrahuje obvykle pomocí alkoholu. Výsledný produkt se nazývá absolue (absolut). Absoluty se ale mohou získávat i přímou extrakcí pomocí různých rozpouštědel.

K méně obvyklým způsobům získávání EO patří vakuová nebo molekulární destilace a extrakce pomocí CO2.
Nové metody získávání EO mohou být šetrnější, ale výsledné oleje obsahují jiné látky (obvykle více látek) než oleje získávané tradiční parní destilací a tudíž mají trochu jiné účinky a jiný energetický vzorec.

Způsob pěstování siličnatých rostlin

Kdysi se EO vyráběli jen z divoce rostoucích rostlin. V dnešní době, kdy se poptávka po přírodních EO stále zvyšuje, se musí mnohé rostliny, byliny i stromy pěstovat „uměle“, aby se nezničily přírodní zdroje.

Ideální je pokud rostlina, z níž je EO získáván, se pěstuje podle zásad ekologického zemědělství. Existují ale země, kde neexistují nebo neoperují nezávislé kontrolní instituce, jež by na ekologické hospodaření dohlížely a mohly tak vydat certifikát. Nicméně i v takovýchto zemích se dají najít pěstitelé, kteří pracují ekologicky a jejichž produkty by jinde získaly bio certifikáty. Jde obvykle o farmy, kde se pracuje tradičními způsoby, tedy bez používání chemických hnojiv a postřiků.

Při konvenčním pěstování bylin a rostlin určených k výrobě EO se používají chemická hnojiva, pesticidy, herbicidy, fungicidy a další toxiny. Všechny tyto látky určené k „ochraně“ rostlin a ke zvyšování výnosu ovšem obvykle vedou k oslabení obranného systému rostlin. Již dnes je např. vidět, že používání chemikálií při pěstování léčivých bylin způsobuje, že trvalky přežívají kratší dobu (např. levandule). Takový postup zcela popírá smysl toho, o co usilujeme – využít darů přírody k udržení zdraví. Intenzivní způsob hospodaření spolu s používáním chemických přípravků ničí nenávratně přírodní zdroje – půdu a vodu.

Kvalita éterických olejů

Kvalita EO závisí na způsobu pěstování rostliny, na způsobu sklizně, zpracování, dopravě a balení.
Některé firmy, které EO dodávají na trh, si kvalitu kontrolují sami pomocí různých testů, např. plynové chromatografie.

EO kupujte od firem, kterým důvěřujete a u kterých si jste jisti, že to, co píšou, mohou i doložit. Při nákupu EO sledujte následující informace, které by měly být na etiketě na lahvičce nebo na krabičce:

– český název; pokud se prodává více typů éterických olejů z jedné rostliny, musí být přesně určen typ (např. levandule úzkolistá nebo levandule širokolistá)
– latinský název rostliny, ze které je EO získán (např. Lavandula angustifolia)
– země původu (např. Francie)
– datum spotřeby / datum výroby (např. 31. 12. 2012)
– informace, zda jde o přírodní produkt (např. 100% přírodní silice lékopisné povahy)
– název výrobce nebo distribuční firmy
– pokud se jedná o bio produkt, mělo by být na etiketě logo organizace, která ověřila kvalitu – v ČR je to KEZ; někdy se objevuje jen název BIO (případně anglické slovo ORGANIC), pak máte právo požádat prodávající firmu o předložení kopie certifikátu potvrzujícího kvalitu BIO.

EO se skladují v tmavých (hnědých, zelených, modrých, fialových) skleněných lahvičkách s těsnícím uzávěrem.

Levné výrobky raději vůbec nekupujte, kvalita nebude moc vysoká. Uvědomte si, že EO proniká přes pokožku nebo čichem do krevního oběhu a působí na vás. Nechcete se přece nechat otrávit nějakými podřadnými produkty.

Nekupujte si velká balení EO, pokud si nejste jisti, že je opravdu rychle spotřebujete. Raději nakupujte častěji, abyste měli stále čerstvý olej. Jsou výjimky, např. pačuli je s věkem kvalitnější a má plnější vůni (samozřejmě za předpokladu, že jste koupili kvalitní olej).

EO jsou koncentrované tekutiny, které mohou v neředěné podobě dráždit sliznice a pokožku, proto je před použitím vždy ředíme v tuku nebo alkoholu. Obvykle v rostlinném zastudena lisovaném oleji, ale také v tučném mléce, smetaně, medu. Alkohol by měl být čistý, minimálně 40%. Pokud nemáte farmaceutický líh, lze použít neochucenou kvalitní vodku.

EO se aplikují různými způsoby, v zásadě ale existují tři cesty: inhalace, kožní aplikace a vnitřní užití.

Pod inhalaci spadají všechny metody využívající vdechování EO, které se teplem odpařují, např. aromalampy, pokojové difuséry, odpařovače, pokojové spreje atp. Tento typ aplikace je jednoduchý a rychlý. Nemusíte ani vlastnit žádný speciální přístroj, stačí nakapat pár kapek EO do skleněné (porcelánové, keramické) misky s vodou, na vatový tampon, nebo na neglazovanou keramickou destičku a umístit tyto předměty někde poblíž zdroje tepla. Tyto metody se používají k dezinfekci prostor (např. při chřipkových a jiných virových onemocněních), osvěžení (např. při jízdě autem), odpuzení hmyzu, navození nálady, apod. Lahvičku s EO nebo oblíbenou směsí máte kdykoliv po ruce, můžete s ní i cestovat, a podle potřeby ji používat.
Můžete také využít tzv. obličejové sauny při nachlazení. Do misky s horkou vodou dáte dvě až tři kapky EO vhodného na dané potíže, nakloníte se nad misku, přikryjete si hlavu ručníkem a se zavřenýma očima inhalujete.

Kožní aplikace zahrnují např. masáže, potírání, obklady, koupele, osobní parfémy. Tato aplikace zároveň obsahuje inhalaci; potřete-li se přípravkem s EO, proniká přes pokožku do organismu, ale zároveň se z povrchu pokožky odpařuje a vy jej inhalujete.

Terapeutické vnitřní užití je u nás nejméně obvyklé a laikům se nedoporučuje, neboť všechny EO nejsou vhodné pro perorální použití; toto užití je možné po poradě se zkušeným odborníkem. Česká legislativa s touto variantou ovšem nepočítá, takže u nás je vnitřní používání na vlastní nebezpečí. Ve Francii je však tento způsob aplikace obvyklý; EO se obvykle ředí v alkoholu a používají se podobně jako bylinné extrakty.

Oproti syntetickým látkám se EO v těle neukládají, ale vyloučí se dechem, močí, stolicí či potem. Výjimku tvoří EO z kůry skořice, neboť obsahuje cynnamaldehyd, který se v těle kumuluje, takže může dojít k předávkování a poškození organismu. Skořici proto nepoužívejte vnitřně ani terapeuticky ani při vaření a při kožní aplikaci nebo inhalaci buďte opatrní při dávkování.

EO tvoří základ aromaterapie, ale používají se také v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. V potravinářství se používají k aromatizování potravin, farmaceutický průmysl je používá k léčbě a prevenci.

Terapeutické vlastnosti mají pouze 100% přírodní produkty, syntetické vůně – oleje – se k terapii (ani k vaření) nehodí a nikdy je takto nepoužívejte! Také tzv. absolue se nehodí k vaření. Při jejich výrobě se používají rozpouštědla a zůstávají v nich rezidua těchto látek.

EO jsou přírodní produkty a mají svou omezenou životnost. Nepoužívejte staré oleje. Prošlé oleje můžete využít k úklidu. Nakapejte pár kapek do kbelíku s vodou a saponátem při vytírání podlahy (pozor ovšem na lakované a umělé podlahy, mohly by se pravidelným používáním EO při vyšší koncentraci poškodit, ideální je dlažba) a budete mít nádherně provoněný byt. Také je můžete nakapat přímo do saponátů určených k mytí nádobí. Silné dezinfekční účinky má např. EO z hřebíčku.

Upozornění:
Texty publikované na těchto stránkách slouží pouze k informativním účelům. Autorka nemůže ovlivnit konkrétní používání EO v praxi a tudíž nemůže převzít žádnou zodpovědnost za jejich používání. EO je nutné používat dle vlastního uvážení uživatele.